CHLÍPNÝ KLOBOUČNÍK Z VODIČKOVY ULICE a krvavá noc v laciném hotelu na Maltézském náměstí
Filipojakubská noc z 30. dubna na 1. května 1902 přinesla Praze dlouho nevídaný skandál zasahující do takzvané vyšší společnosti. Po celém městě známý obchodník s klobouky Karel Liebl z Vodičkovy ulice zastřelil v laciném malostranském hotelu údajnou prostitutku Annu Chroustovou. Poté obrátil zbraň proti sobě A Praha měla zase jednou o čem mluvit.
Dobový tisk zvolil při líčení celé události prosté schéma: Na jedné straně viník, v tomto případě zkažená žena, jež kloboučníka „poutala jako pavouk mouchu v pavučině“. Na straně druhé oběť – dosud spořádaný muž, jenž podlehl erotickému vyzařování chlípné bludičky, „která jako každá dívčice jejího druhu byla povahou hrubá a sprostá“.
Jak se však záhy ukázalo, vše bylo trochu jinak. Naznačuje to vyjádření, jež právní zástupce rodiny Anny Chroustové poskytl několik dní po tragédii dennímu tisku. Vrací se o tři léta nazpět, do roku 1899. „V té době učinila Anna Chroustová osudnou známost s Lieblem, kterýž jí říkal, že je svobodný, a předstíral jméno Strnad. Děvče tehdy devatenáctileté vzplanulo láskou k muži, který je přiváděl do zábav, jejichž druh a způsob ani v nejmenším nepřipouštěly domněnku, že byl mužem ženatým a otcem rodiny.“
Dívka počala zanedbávat školu. Rodina se ji snažila přivést k nápravě. Jenže pak otec Chroustové zemřel. „Po smrti otce Anna Chroustová uposlechla vábivých řečí svého milence, opustila domov a přestěhovala se do zvláštního bytu, který jí milenec vyhlédl a kde jí na její zaopatření platil měsíčně 15 zlatých…“
Teprve teď se dívka dozvěděla, že Strnad není Strnad, nýbrž Liebl, a navíc je ženatý a má dvě dcery. „Zpráva tato působila na ni zdrcujícím způsobem. Seznala, že naděje její na sňatek manželský s mužem, jejž vášnivě milovala, jsou zničeny.“
Navíc se o všem dozví kloboučníkova žena Rozárka, Lieblův život se octne v troskách. „Poznání mužovy nevěry se ženou tak nízkou a špatnou zasáhlo počestnou paní způsobem zdrcujícím a ona muži ohlásila, že se dá od něho rozvésti, jestli se nenapraví,“ píše Národní politika.
A pak už přišla osudná středa.
Kolem desáté večer vstoupila do hotelu Stará pošta na Maltézském náměstí dvojice, již tu z dřívějška dobře znali. Do knihy hostů se zapsali jako „František Pelikán, úředník z Ouval, s chotí“. Muž objednal pokoj za dvě koruny. Poté nechal „přinést dvě porce řízků, čtyři sklenice piva, dvě láhve vína a dvě sodovky a nařídil, aby mu ráno pokojská přinesla dva šálky černé kávy. Na to se ,manželé‘ zavřeli…“
Ráno v osm, jak měla nařízeno, klepala pokojská na dveře jizby. Marně. Když nechal o chvíli později otevřít pokoj policejní komisař, spatřil hrůzný obraz. „Liebl ležel poblíž dveří a z jeho pravého spánku vytékal ještě pramének krve, který se sléval pod hlavou v kalužinu. Chroustová ležela vedle něho naznak a krev jí vytékala z rány na levém spánku. Pivo a víno stály ve sklenicích napolo upité. Na stole ležel jeden malý revolver a druhý, větší, nalezen byl v klíně zastřelené ženy.“
Přivolaný lékař prohlásil, že se dle veškerých indicií jedná o vraždu a sebevraždu. Liebl podle něj zastřelil nejprve Chroustovou, jež si předtím lehla na zem, a položil malý revolver na stůl. „Pak si lehl vedle ní, a kouře cigaretu, vpálil si ránu do pravého spánku. Z pravé ruky mu přitom vypadl revolver do dívčina klína, kdežto levice dál křečovitě svírala mezi prsty zbytek ohořelé papirosky.“
Tak končí příběh společensky neakceptovatelné lásky, na jejímž počátku stála vypočítavá lež chlípného obchodníka s klobouky.
Text Dan Hrubý
Foto sbírka Pražské příběhy
Další příběhy z knihy
