Co lze vyčíst z jedné fotografie? Dům U Černého jelena v Týnské ulici…

Mezi nejznámější výrobce karet patřil ve staré Praze (vedle Emanuela Klognera z Celetné 556/8) mistr Václav Severa (1802-1875) z domu U Černého jelena v Týnské ulici. Ten se pokoušel na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století zavést karty, na nichž by cizí vzory nahradili postavy českých velikánů. Avšak karbaníci na národní city příliš nedbali a Severova bohulibá snaha skončila neúspěchem.

Současný dům, jenž zde vyrostl po roce 1898

Václav Severa zemřel v roce 1875, kdy také továrnu převzal jeho syn, podobně jako Václav převzal živnost od svého otce malíře karet Ferdinanda Severy a ten od svého otce Jana Severy. Nástupce rodiny Severových Antonín Kratochvíl rozšířil výrobu o tzv. karty vykládací, či věštecké. Otázal se přitom úřadů, zda je nutné (jak předpisoval zákon u karet hracích), také tyto listy každý jednotlivě kolkovat. „Tehdy rozhodly povolané úřady, že hrací karty jsou ony, na nichž obvyklé figury jsou namalovány, vykládací karty však že vykazují jen dva takové obrázky, totiž srdcovou dámu a srdcového kluka“. Nelze je tedy použít k hazardní hře a nepotřebují kolky, popsala v říjnu 1902 Národní politika.

Antonín Kratochvíl přesto odstranil ze sady věšteckých karet obě zmíněné figury – srdcovou dámu a srdcového kluka. Přesto mu záhy jiný úřad vyměřil pokutu a povinnost doplatit ušlý zisk státu v úhrnné výši 119 865 korun.

Kratochvílovy věštecké karty

Kratochvíl se obrátil na soud a ten v říjnu 1902 rozhodl následovně: „Správní soud chová přesvědčení, že není každý jednotlivý list karet kolkem povinen, nýbrž jen ony karty, které se vyrábějí a používají k obyčejným a navyklým hrám…“ Věštecké karty tedy “nepodléhají zákonu o kolkování karet a jest lhostejno, zdali vykazují zvláštní obrazy nebo figury či nikoli, protože nejsou ku provozování her ustanoveny“.

Věštecká karta z továrny v Týnské ulici

Také Antonín Novotný se ostatně pokoušel vyrábět hrací karty s národními motivy, a také on dopadl jako jeho předchůdce. Karbaníci dávali nadále přednost ďáblovým obrázkům, jak k nám přišly z Německa (mariášová sada – srdce, kule, žaludy, listy) nebo Francie (srdce, kára, kříže, piky) zejména pak tzv. maďarské kartě, nebo-li Doppeldeutsch, kterou namaloval kolem roku 1835 maďarský malíř József Schneider.

Maďarské karty (také Doppeldeutsch), jak je kolem roku 1835 namaloval József Schneider

Zdá se, že výroba karet nebyla nutně výnosným byznysem. Protože i syn zmíněného Emanuela Klognera z Celetné ulice, který se snažil pokračovat v práci svého otce, skončil podle úředních záznamů jako obecní metař.

Poučné karty Antonína Kratochvíla se příliš neujaly

Původní dům U Černého jelena nahradila v roce 1898 současná novostavba, na níž byla přenesena pamětní deska, podle které se zde narodil Karel Škréta. Ta je na staré fotografii patrná nad krámem „obchodníka s kožemi“ Jana Sequense. Stojí na ní: „Zde se narodil Karel Škréta, malíř český v roce 1604“. Jde o omyl. Velký barokní malíř přišel U Černého jelena na svět až o šest let později, v roce 1610. Desku osadila na domě v roce 1872 Umělecká beseda.

Pamětní deska Karla Škréty s chybným datem narození

V protilehlém rohovém domě U Černého slona (Týnská ulice 629/3), kde bude od roku 1909 sídlit slavné železářství Eduarda Čapka provozoval svůj obchod prodavač štětců, štětek, kartáčů a rýžových košťat V. Schmidt. Dotyčný se též zabýval výkupem žíní a štětin. Tolik příběh jedné fotografie.

Železářství Eduarda Čapka na fotografii Františka Dostála

Inzerát Čapkova předchůdce z května 1891

Hlavní fotografie AHMP