Podskalský lynč. Historka se zazobanou žebračkou-udavačkou

Vyprávění o žebrákovi, který je ve skutečnosti boháčem a má „za vodou dva domy“, jak píše Jan Neruda v jedné z Malostranských povídek o panu Vojtíškovi, je nejspíš staré jako dotyčný způsob obživy. Obvykle je těžké odlišit pravdu od záštiplné pomluvy. Tak jako v případě Marie Kratochvílové.

Asi osmdesátiletá žebračka přezdívaná z důvodů, jež dnes již stěží rozluštíme, Bába-Koláč, se kromě žebroty před pražskými kostely živila půjčováním hrnků nuzákům, kteří si přicházeli do emauzského kláštera pro polévku. Bydlela v Podskalí v domě na rohu dnešních ulic Plavecké a Pod Slovany (tehdy, před asanací celé čtvrti, Ozerov 11) v kuchyni u manželů Procházkových. Za nájem jim platila čtvrtletně šest zlatých.

Druhý květnový den roku 1897 propadla Marie Kratochvílová záchvatu šílenství. Rozbíjela nádobí, tloukla s sebou i předměty, jež jí padly ro ruky, o stěny i zem, až musela být dopravena do ústavu choromyslných v Kateřinské ulici. Zpráva o tom, co se tu odehrálo, obletěla vzápětí celé Podskalí.

Marie Kratochvílová přezdívaná Bába-Koláč bydlela v domě 398/11 na rohu Plavecké ulice a Ozerova, dnes Plavecké a ulice Pod Slovany. Situace v roce 1884.

Během přijímací procedury objevili zřízenci v podšívce zešílivší žebračky dvě vkladní knížky na bezmála 8000 zlatých. Zároveň však Bába-Koláč personálu léčebny tvrdila, že se jí její bytná paní Procházková pokusila vkladní knížky ukrást. „Jedině následkem toho prý byla zachvácena stařena zběsilostí a počínala si jako by se minula rozumem.“

Na krku žebračky lékaři navíc objevili podezřelé šrámy a podlitiny odpovídající škrcení, a tak v pondělí 1. května 1897 zaklepala na dveře podskalského bytu Procházkových vyšetřovací komise, aby podrobila manžele ostrému výslechu. „To dohnalo nešťastnou pí. Procházkovou k zoufalství, takže v noci na dnešek prchla z bytu a bloudila až do rána kolem řeky. Po páté hodině ranní se pak vrhla z nábřeží Palackého do Vltavy, kde utonula. Po šesté hodině ranní byla mrtvola ubohé paní vytažena na břeh na Výtoni“, hlásila v pondělí 3. května 1897 Národní politika.

Přitom následné vyšetřování prokázalo, že si žebračka Kratochvílová veškerá obvinění vymyslela. Zda tak učinila v pomatení smyslů nebo ze zášti a zlé vůle není dnes již zřejmé. V každém případě byla Bába-Koláč po několika týdnech z Kateřinek propuštěna a chystala se znovu sedat před pražskými chrámy.

V tom se však přepočítala. Když se v sobotu o desáté dopoledne objevila před novoměstským kostelem sv. Apolináře a „počala prositi obecenstvo vycházející z kostela o almužnu, tu jako na povel vrhly se ostatní žebračky se zaťatými pěstmi na lakotnou bezcitnou ženu a nemilosrdné do ní bušily, takže by byla snad utlučena, kdyby ji z rukou rozkacených soupeřek nevyprostili strážnici,“ oznamovala 28. května 1897 Národní politika. Zda její konkurentky zazlívaly Marii Kratochvílové smrt nevinné ženy nebo spíš majetek, který žebráním údajně nashromáždila, noviny neuvedly.