Šunkový král. Historka z malostranské Nerudovy ulice.

Takřka celý život uzenáře Františka Antoše se odehrával v Nerudově ulici. S manželkou Marií, dětmi Františkem, Boženou a Antonínem bydlel od roku 1891 naproti kostelu U Kajetánů v domě č.p. 246/21. Uzenářský krám měl v domě U červeného lva (č.p. 236/41) a sklad zboží jen o kousek výš ve sklepě domu U bílé labutě (č.p. 232/49). A právě tady následující příběh začíná.

V rozsáhlém podzemí domu ležícího mezi Nerudovou a Jánskou ulicí, jenž získal svou dnešní podobu v první polovině 18. století, vlastnil František Antoš obří sklad šunek. Dohromady jich tu údajně bylo za pět tisíc zlatých (o jak velkou částku šlo, dokládá fakt, že Antošova rodina koupila v roce 1891 celý dům v Nerudově ulici 246/21 za 32 tisíc zlatých). V pražských poměrech tak bylo možné označit Františka Antoše za velkouzenáře.

Dům v Nerudově ulici, který rodina uzenáře Antoše koupila v roce 1891 od Marie Peršinové

Do Antošova království šunek se vstupovalo přes přední sklep, od kterého měla klíč ovocnářka Rosalie Šimonová. Prakticky to znamenalo, že kdykoli chtěl Antoš nebo některý z jeho zaměstnanců vstoupit do sklepa, resp. skladu s šunkou, musel si nejprve vypůjčit klíč od ovocnářky, která měla v domě U bíle labutě krám.

Rosálii Šimonovou tak ani v nejmenším nepřekvapilo, když se v jejím obchodě objevil 23. dubna 1897 mladík v bílé řeznické zástěře a žádal klíč od prvního sklepa. Šimonová mladíka neznala, ale automaticky předpokládala, že ho poslal velkouzenář Antoš a klíč mu bez rozpaků vydala.

Když se však mladík ani po několika minutách nevracel, aby jí klíč vrátil, zamkla krám a seběhla o pár metrů níž do obchodu Františka Antoše, aby si klíč v uzenářství sama vyzvedla. Jaké pak bylo její překvapení, když se dozvěděla, že žádný z pomocníků pana Antoše ve sklepě nebyl a klíč si od ní nepůjčoval.

Konskripční arch Františka Antoše a jeho rodiny, ze kterého je patrné, že se rodina po roce 1900 přestěhovala do Holešovic

Sedmatřicetiletý uzenář zachmuřil čelo. „Kdo to mohl být? A vůbec, co pohledával v mém sklepě?“, prohlásil více k sobě než k ovocnářce.

A právě v okamžiku, kdy si neblahá myšlenka s jediným možným vysvětlením počala razit cestu uzenářovou myslí, spatřil na chodníku v Nerudově ulici svého někdejšího pomocníka Aloise Sikulu, kterého jen nedávno propustil ze zaměstnání. „Ha!“, zvolal Antoš a ukázal na Sikulu: „Byl to on?!“

„Kdepak, toho dobře znám a vím, že jste ho se zlou vyprovodil“, odvětila ovocnářka Šimonová.

„Pak tedy…“, další větu už uzenář Antoš nedokončil, vyběhl z krámu a spěchal do sklepa o pár domů výš. Dorazil právě včas. V podzemí domu U bílé labutě se setkal s mladíkem, jenž vlekl po schodech dva pytle šunek (jak prokáže následující vyšetřování, v celkové hodnotě 80 zlatých), aby je naložil na příruční vozík přistavený před domem.

Antoš se pokusil mladíka zastavit. Ale ten uzenáře hrubě odstrčil, vyběhl ven a jal se prchat dolů Nerudovou ulicí. Avšak František Antoš rychle zburcoval své zaměstnance a ti začali prchajícího mladíka pronásledovat. Brzy ho také dostihli a s pomocí strážníků zadrželi.

Ve sklepení domu U bílé labutě (Nerudova 232/49) měl František Antoš uskladněné šunky

Na policejním komisařství byl pak v lapkovi zjištěn dvacetiletý řeznický pomocník Rudolf Komárek. Zároveň ovšem policie zatkla i zmíněného Aloise Sikulu.

Důvodů se našlo hned několik. Za prvé – v době, kdy Komárek kradl ve sklepě, bloumal Sikula (proč asi?) v horní části Nerudovy ulice. Za druhé – pouze Sikula mohl Komárkovi prozradit, že klíč od sklepa s šunkou si může vypůjčit od ovocnářky Šimonové. Za třetí a to zejména – Sikula a Komárek bydleli společně v jedné místností u Marie Stöcklové v Rybné ulici na Starém Městě, kde si ostatně také vypůjčili od čalounického učně ruční vozík, připravený před domem U bílé labutě k transportu šunek.

V sobotu 29. května 1897 se před senátem Zemského trestního soudu v Praze konalo přelíčení s oběma poberty. Žalovaní se snažili shodit vinu jeden na druhého, takže Komárek tvrdil, že šel do sklepa na vyzvání Sikuly a na jeho radu si také vypůjčil klíč od ovocnářky Šimonové. I šunky nalezl již ve dvou pytlech připravené. Nevěděl prý, že se jedná o krádež.

Naopak obžalovaný Sikula prohlásil, že o ničem, co se odehrálo ve sklepě domu U bílé labutě, nevěděl. Není pravda, že Komárka ke krádeži nabádal a v Nerudově ulici se v době zločinu objevil jen proto, že si chtěl vyzvednout řeznickou zástěru, kterou v obchodě Františka Antoše zapomněl.

Rada Zemského trestního soudu Wokaun poslal oba muže na čtyři měsíce do těžkého žaláře.