JAK VZNIKLA IZRAELSKÁ VLAJKA? Stopy vedou do Prahy

Mnoho již bylo napsáno o zvláštním spojení mezi Prahou a Jeruzalémem, mezi českými zeměmi a Izraelem. Není zřejmě většího dokladu tohoto zvláštního vztahu, než skutečnost, že Davidova šesticípá hvězda se rozšířila do světa právě z českých zemí, konkrétně z Prahy.

Text: Dan Hrubý

Davidova hvězda, v židovské tradici označovaná jako štít Davidův (magen David) není rozhodně výhradním, natož odvěkým symbolem židovství, ať už v náboženském, národním nebo státním smyslu, jak by se mohlo zdát při pohledu na izraelskou vlajku, hroby židovských vojáků nebo výzdobu evropských i amerických synagog z 19. a 20. století.

Hexagram, tedy superpozice dvou vzájemně se prolínajících rovnostranných trojúhelníků se objevuje v řadě kultur po boku dalších obrazců, jimž je připisována magická moc, zejména pentagramu (pěticípé hvězdy). Dlouhou tradici má hexagram v Indii. V hinduismu se stal symbolem bohyně štěstí a hojnosti Lakšmí, objevuje se ve starém Egyptě. Jako meditační pomůcku k dosažení klidu a harmonie jej používají buddhisté.

Davidova hvězda, v židovské tradici označovaná jako štít Davidův (magen David)

Hexagram nalezneme v románských a gotických křesťanských chrámech. Pro středověké alchymisty se stal jedním z nejpoužívanějších symbolů. Vrchol trojúhelníku směřující vzhůru symbolizoval oheň a mužskou energii (moudrost, filosofii). Vrchol trojúhelníku směřujícího dolů vodu a ženskou energii (přírodu). Základny obou trojúhelníků představují vzduch (horní) a zemi (dolní linie). Ve svém výsledku tak hexagram vyjadřuje harmonii plynoucí ze spojení protikladných živlů. Stal se základním a zároveň nejdůležitějším symbolem života, ztělesněním myšlenky, podle níž se veškerá hmota na světě (doslova vše, co existuje) skládá ze čtyř živlů: vzduchu, vody, země a ohně. 

V islámském světě zdobí hexagram, od počátku 18. století označovaný výhradně jako Šalamounova pečeť, řadu mešit po celém světě. Dlouho se dokonce nacházel na vlajce Maroka. Teprve po vzniku sionistického hnutí a státu Izrael ho nahradil pentagram – pěticípá hvězda.

Co je naopak překvapivé, symbol šesticípé hvězdy se neobjevuje ani v židovské tóře, talmudu, či starých rabínských textech. Mnohem sdělnějším a rozhodně univerzálnějším symbolem židovské komunity zůstává po dlouhá staletí menora – sedmiramenný svícen. Přesto nakonec šesticípá hvězda v osmnáctém, a zejména devatenáctém století převáží a dostane se až na vlajku Izraele (menora se octne alespoň ve státním znaku židovského státu). Jak k tomu došlo? 

Kolem této otázky je v posledních dekádách vedena obšírná debata, jejíž výsledky shrnul v eseji Davidův štít – Dějiny jednoho symbolu jeden z nejvýznamnějších židovských myslitelů dvacátého století Gershom Scholem a přispěli do ní i čeští historici. Naposledy se na ní (na webu The Librarians) pokusila odpovědět Sharon Cohenová z izraelské Národní knihovny a jakkoli mezi jednotlivými názory vědců panují rozpory, jedno lze říci jistě – stopy vedou do Prahy.

Historik a filosof Gershom Scholem. Právě on přišel s tím, že se hexagram jako znak židovské komunity začal používat v Praze

Židovský prapor

V sídelním městě českého království se Davidova hvězda, respektive Davidův štít objevuje na titulních stranách tisků, které tu v první polovině 16. století, tedy hned po rozšíření knihtisku, vznikly. „Tím se… již dostáváme ke zvláštnímu významu, který tomuto znaku přikládali čeští Židé. ´Oficiálně´ se totiž hexagram, jako znak židovské komunity začal používat v Praze, odkud se především v 17. a 18. století rozšířil i do dalších obcí na východě i na západě“, píše ve zmíněném eseji Gershom Scholem. „Zřejmě se již s jistotou nedozvíme, zda si Židé toto znamení vybrali pro své vlajky a pečeti sami, nebo zda jim bylo vnuceno křesťanskými úřady. Obojí je možné. Ale i v případě, že by k tomu bývalo došlo z donucení, se jeho užívání záhy vžilo a znamení, jež se v hovorové řeči pražských Židů vždy označovalo jako Davidův štít (magen David), se u Židů z Čech a Moravy začalo těšit velké oblibě.“ 

Proč se ale právě v Čechách a na Moravě dočkal Davidův štít takové popularity? 

Sharon Cohenová to s odvoláním na práce ředitelky sbírky Sidneyho Edelsteina k dějinám vědy při Národní knihovně Izraele Chayi Meier-Herr a ředitele sbírky Geršoma Scholema, taktéž v Národní knihovně Zvi Leshema vysvětluje následovně: „Výrazně židovským symbolem se Davidova hvězda stala až v polovině 14. století, kdy císař Svaté říše římské Karel IV. udělil pražským Židům právo nosit vlajku a oni si zvolili šesticípou hvězdu. Z Prahy se používání Davidovy hvězdy jako oficiálního židovského symbolu rozšířilo a zároveň začalo hledání židovských pramenů, které by tento symbol odvozovaly od rodu Davidova.“ 

K udělení tohoto privilegia pražské židovské obci Karlem IV. mělo podle izraelských vědců dojít v roce 1354 (respektive v roce 1357 podle kopie původního praporu z roku 1716). Avšak český historik a znalec židovských dějin Alexander Putík takové udělení Karlova privilegia zpochybňuje nebo dokonce vylučuje, s tím, že pro tento akt neexistují žádné doklady a už vůbec ne důkazy. Podle Putíka jde o legendu, která se rozšířila z Kroniky české Václava Hájka z Libočan (vydané 1541). Ta je však více literárním dílem, než solidním historickým pramenem. 

Právo nosit vlajku měl udělit pražským Židům Karel IV.

Udělení praporu s Davidovým štítem posunuje Alexandr Putík do roku 1490, kdy měl být nesen při slavnostním průvodu v den korunovace Vladislava Jagellonského uherským králem a poté uložen ve Staronové synagoze. 

Cesta Evropou 

Až už došlo k udělení privilegia kdykoli, Gershom Scholem tvrdí: „Tento židovský prapor není v žádném případě legenda: v dějinách pražských Židů se o něm několikrát hovoří jako o něčem všeobecně známém. Když roku 1527 vtáhl císař Ferdinand I. do Prahy, vydaly městské úřady nařízení, aby mu Židé vyšli naproti ´se svým praporem´. Tento prapor byl ozdoben velkým Davidovým štítem.“ 

Ten si měli pražští Židé zvolit za svůj znak v kontextu magické tradice, která umísťovala hexagram na ochranné amulety, jež měly chránit Židy před démony, ale také pogromy a požáry. Byl to přece Davidův štít, který nesli na své výzbroji vojáci legendárního krále a zakladatele Jeruzaléma, aby je uchránil před vším zlem a učinil neporazitelnými. „Tváří v tvář kontinuitě tradice tohoto znaku u pražských Židů lze předpokládat, že zde máme co dočinění se skutečně vědomým emblémem židovské hrdosti a zároveň s připomínkou zašlé slávy, živenou právě onou magickou tradicí,“ shrnuje tradiční užívání Davidova štítu v Praze Gershom Scholem.   

Právo užívat pečeť a vlajku s šesticípou hvězdou potvrdil pražské židovské obci Ferdinand II. Habsburský

V roce 1592 přiznal císař Rudolf II. svému bankéři a primasi pražského židovského města Mordechaji Maiselovi právo zhotovit a ve své soukromé synagoze vystavit již druhý pražský prapor s Davidovým štítem. A v letech 1623, respektive 1627 potvrdil pražské židovské obci právo užívat pečeť a vlajku s šesticípou hvězdou císař Ferdinand II.

Poté se již, bez ohledu na skutečnost, zda poprvé udělil pražským Židům tuto výsadu Karel IV. či teprve Vladislav Jagellonský, začíná symbol hexagramu šířit po českých zemích, Moravě a proniká i do Vídně, Amsterdamu a jihoněmeckých měst. Davidův štít započal cestu, na jejímž konci se octne na izraelské vlajce.