Jednoruký kuplíř Alois Haramul bydlel U Bílého pštrosa

„Odpusťte mi, že jsem se dala svésti, ale lituji toho. Vše jest zde německé a ničemu ani slovem nerozumím. Toho člověka, co mne sem zašantročil, neznám, ale bydlí U Bílého pštrosa v Kaprově ulici v Praze a má jen jednu ruku!“

Dopis tohoto znění obdržel v červenci 1898 poslíček František Dens z Holešovic od jisté Marie Houbové. Dívky, o níž zřejmě v minulosti usiloval (snad ji i miloval), avšak ona dala přednost slibům skvělého života v zahraničí, aby byla následně „od jakéhosi kuplíře pražského zaprodána a zašantročena do Německa, kde neznajíc jazyka, bídně živoří.“ Tak to alespoň popsala 15. července 1898 Národní politika.

Pan František nelenil a předal dopis pražské policii. Případu se ujal komisař Ludvík Chevalier z Bezpečnostního oddělení. V doprovodu strážníků vyrazil do domu U Bílého pštrosa v Kaprově ulici. A skutečně – mezi nájemníky zde objevil šestadvacetiletého Aloise Haramula, jemuž byla v minulosti amputována levá ruka.

Dům U Bílého pštrosa v Kaprově ulici byl asanován v roce 1906. Domovní znamení bylo sejmuto a uloženo v Muzeu města Prahy.

Při následné prohlídce Haramulova bytu nalezli pak policisté „celý adresář různých vináren, salonů a jiných záhadných místností, do nichž zaprodávána bývají děvčata z Čech. Na základě těchto důkazů byl Haramul ihned zatčen a podroben přísnému výslechu, odkud adresář zahraničních firem kuplířských má a dodával-li tam skutečně děvčata.“

Haramul se vymlouval, že adresář čítající dva listinné archy u něj zapomněla nezaměstnaná služka, které poskytoval přechodné přístřeší. Takové vysvětlení bylo ovšem Ludvíku Chevalierovi nanejvýš podezřelé. Šestadvacetiletého muže zatkl a nechal odvést k výslechu u okresního soudu na Ovocném trhu. Zde však Haramul nadále trval na tom, že „jest pouze obchodním jednatelem, který pracuje v papíru, a že mu není třeba živiti se tak mrzkou činností jako je lidokupectví“, a protože se státnímu zástupci ani policii nepodařilo prokázat opak, byl propuštěn na svobodu. Alespoň do doby, než bude v Norimberku vypátrána Marie Houbová. To se však nikdy nepodařilo a Alois Haramul, o jehož hnusné činnosti nikdo nepochyboval, vyvázl bez trestu.

Pobytová přihláška Aloise Haramula. Zjistíme z ní, že dotyčný se v roce 1909 přestěhoval do domu U Červeného srdce v dnešní ulici U lužického semináře na Malé Straně, kde v té době sídlila neblaze proslulá kavárna s dámskou obsluhou. O spojitosti se můžeme jen dohadovat.