Lump v zákulisí Stavovského divadla kradl s klidem Angličana

Když ráno 11. listopadu 1895 vyšel inspicient Rosenzweig před Stavovské divadlo na Ovocném trhu, aby z davu čekajících najal (za celkový honorář 35 krejcarů) jednorázové statisty na zkoušku a večerní představení Schillerovy Panny orleánské, netušil, jaký ptáček se mezi příležitostné herce zamíchá.

Inspicient Rosenzweig odvedl skupinu mužů, kteří měli ztvárnit obhroublé anglické vojáky pronásledující Janu z Arku, do zákulisí. Poté začala dopolední zkouška. Stálý člen Královského zemského německého divadla v Praze Max Engelsberg, čekající „v zákulisí, až na něj dojde řada, zaslechl svou narážku a kvapil na jeviště, přičemž odložil klobouk a deštník na stolek nebo bednu stojící v šerém koutě.“

Když odříkal svou repliku a vrátil se zpět za kulisy strnul – klobouk i deštník zmizely. Zároveň se vytratil i jeden z anglických vojáků. „Byl to ctihodný stařec, šedobradý a bělovlasý, kterého pan Rosenzweig najal, aby mezi bojovnou hordou representoval starého a zkušeného válečníka pokrytého jizvami a vavříny,“ líčila mužův důstojný výzor Národní politika.

Inspicient Rosenzweig nahlédl do svých záznamů a přivolaní policisté hned věděli s kým mají čest. Alois Jelínek, jenž měl starého anglického vojáka na půdě Stavovského divadla ten den ztvárnit, byl vyhlášený pražský pobuda, již třikrát trestaný zloděj a vůbec „individuum pražské policii dobře známé“.

Přesto trvalo několik dnů, než policisté Jelínka dopadli. V jednom ze staroměstských lokálů propíjel peníze, které utržil prodejem Engelsbergova klobouku a deštníku (jejich hodnota činila sedm zlatých a dvacet krejcarů). Před soudem se ovšem náruživě bránil: „Prosím slavný soude, v Německém divadle berou mezi statisty strašně divné lidi, shánějí Pepíky odněkud ze Židů (lidové označení pro někdejší židovské ghetto, tedy Josefov, kde žila v té době chudina, pozn. redakce) a vůbec, sbírají lidi na ulici. Není divu, že se mezi ně připlete nějaký zloděj.“

Jenže výpovědi svědků, podle nichž čekal ráno před divadlem v „placaté čepici“, záhy však odcházel v „kvalitním tvrdém klobouku“ s elegantním deštníkem v rukou, byly jednoznačné. Alois Jelínek byl uznán vinným a odsouzen k šesti měsíců těžkého žaláře.

Fotografie: Stavovské divadlo v roce 1900. Sbírka AMP.