Milovnice koňaku Vilemína Stipicová a noční drama ve Skořepce

Celé zástupy pozdních chodců se 10. září 1897 tlačily kolem Kafkovy vinárny v domě U Mladých Goliášů (č.p. 527) na rohu Skořepky a Jilské ulice na Starém Městě. Od úst k ústům letěla senzační zpráva: Uvnitř byla spáchána vražda. Tuto skutečnost potvrzovala přímo u domovních dveří jedna ze sousedek, která – puzena zřejmě nutkavou zvědavostí tak vlastní statečným odhalitelům nepravostí – přistoupila kolem jedenácté večer k okénku ve dvoře, jímž bylo možné nahlédnout do vinárny. Následoval okamžik hrůzy. „Na podlaze spatřila číšnici bez vlády ležící s rukama roztaženýma a šaty zmuchlanými. Nad ní stál muž s rozcuchanými vlasy a vypoulenýma očima. Vražda! proniklo mozkem zvědavé ženy. Kolena počala se pod ní třásti a ona sotva doplížila se k domovníkovi, jemuž příšerný objev svůj několika slovy oznámila,“ líčily následujícího dne Národní listy. Společně pak uzamkli dveře do vinárny, aby domnělého vraha uvěznili. Zlosyn poulící zvrhle oči byl pod zámkem. Kde je však policie?

Několik zvědavců se rozhodlo vyrazit spravedlnosti vstříc a vydalo se přes Perštýn do Bartolomějské a odtud dál do Poštovské ulice (dnes Karoliny Světlé), kde sídlilo policejní ředitelství. Cestou neustále volali: „Vražda! Patrol!“ A jejich křik přitahoval další a další chodce, v tuto pozdní hodinu nejednou posilněné alkoholem. „Hlouček těch, kteří volali hlídku, rozmnožil se okamžitě tak, že vzrostl na zástup několika set osob a všechny provolávaly stále znovu: Patrol! Vražda!“

Vzápětí již opačným směrem z budovy policejního ředitelství spěchala skupina policistů k činžovnímu domu na rohu Skořepky. Dav za nimi. „Mezitím ulice ve Skořepce byla lidem úplně zatarasena a strážníci jen po největším namáhání prodrali se k domu č. p. 527, jehož dvéře pevně byly uzamčeny, aby vrahům nepoštěstilo se uprchnouti.“

Muži zákona zmizeli uvnitř domu a fantazie čekajících „počala zimničně pracovati“. Zástupem nyní letěla zpráva, že ne jeden, ale „dva lupiči vnikli do vinárny, sklepnici tam omráčili a pak zneuctivše ji, poslali ji na onen svět.“

A opravdu. Několik minut před půlnocí se domovní dveře konečně otevřely. „V průvodu několika strážníků vystoupili z domu dva mužové, kteří sotva na nohou stáli. V zástupu vysvětlovalo se to tím, že pod tíhou velikého svého zločinu jsou celí zdrcení a duševně zničeni.“

Dav se jako obrovský včelí roj (ozývající se do nočních ulic temným mručením) pohnul za policejní hlídkou odvádějící dvojici mužů do budovy policejního ředitelství, rozhodnutý nečekat na ranní vydání novin, ale vyslechnout již nyní verdikt o jejich vině. Jaké pak bylo překvapení přítomných, když pozdě v noci vyšel z budovy vyšší policejní úředník a zvučným hlasem přítomným oznámil, že ve vinárně k žádnému zločinu nedošlo. Pražané se zklamaně rozcházeli.

Zprávu o událostech, které se během noci odehrály v Kafkově vinárně, přinesl na základě policejního hlášení následující den pražský tisk. „Včera o osmé hodině večerní přišli do vinárny J. Kafky v č. 527 v ulici ve Skořepce dva hosté a sice Josef Procházka ze Starého města a František Pachta ze Smíchova. Oba hosté byli velmi dobré mysli a popřávali různých nápojů nejen sobě, ale i číšnici Vilemíně Stipicové, již zvláště velmi pilně častovali koňakem. Poněvadž do vinárny po celý večer žádný jiný host nepřišel, byli všichni pohrouženi do intimního rozhovoru. Po deváté hodině večerní, aby v zábavě své byli tím méně rušeni, stáhli zvenčí železnou svinovací závoru a světlo v místnosti poněkud stáhli. Stipicová, přemožená účinky koňaku, pojednou na podlahu se svalila a zůstala tam ležeti s roztaženýma rukama. Také Procházka, jenž do sklenky více přihlížel, bez vlády klesl do lenošky, a usnul tak tvrdě, že by ho ani polední výstřel z děla neprobudil. Jediný Pachta neusnul. Opatrně pil a tím se před spánkem zachránil. Z dlouhé chvíle chodil se založenýma rukama po místnosti a brzo zadíval se upřeně na číšnici a brzy opět na svého soudruha.“ Právě v této situaci jej také okénkem ze dvora spatřila zvědavá sousedka, která následně běžela pro domovníka a vyvolala poplach.

Oba domnělí vrazi byli ještě v noci propuštěni. Číšnici Stipicovou, která „z opičky nebyla k probuzení“ zanechali policisté na místě, bydlela ostatně přímo nad vinárnou. Jaké pak bylo její překvapení, když se ráno dozvěděla, že ji v noci pokládala za mrtvou půlka Prahy.