Úředník v loži, řezník pod ním. Ze života přelétavé Podskalačky.
„V Trojické ulici na hořejším Novém Městě včera časně z rána povstal značný rozruch. Ze všech stran sbíhali se lidé, slyšící volání: Chyťte šílence! a zástup odrostlých i dítek s křikem hnal se za mladým mužem, který jen v nejnutnějším spodním oděvu z domu č.p. 1909 vyřítil se na ulici a pádil bos po studené dlažbě. Konečně byl domnělý šílenec zadržen a s jistým uspokojením odevzdán hlukem přivolanému policistovi“, počaly své líčení 1. března 1902 Národní listy.
Strážníkovi stačilo pár vět, aby pochopil, že před sebou nemá šílence, jak hřímal hlas lidu, „nýbrž milostníka (oblíbený dobový termín, pozn. autora), jenž v tomto nedostatečném úboru musil chvatně opustit lože. A poněvadž se za žádných podmínek nechtěl navrátit do bytu, ze kterého tak rychle musil zmizet, nezbylo strážníkovi nic jiného, než opatřit mu nutný oděv a odvésti jej na strážnici.“
Pomohl dobrosrdečný domovník, jenž zapůjčil mladíkovi staré hadry. „Kalhoty dostal široké a byly dlouhé tak, že je musil založit, na nohy navlékl si pak velké bačkory, kabát měl s dlouhými rukávy a klobouk mu padal až přes uši. V tomto maškarním úboru, spíše strašáku z pole podobný, ubíral se domnělý šílenec s policistou na strážnici ve Štěpánské ulici, provázen zástupem publika.“
Teprve na strážnici zbaven škodolibého zájmu Pražanů mohl mladík vysvětlit své počínání, respektive popsat sled událostí, které k tristní skutečnosti, že pádil po ulici takřka nahý, vedly.
Vše začalo, když jedna z obyvatelek pražského Podskalí – toho času rozvedená dáma – nabídla pokoj ve svém bytě k pronájmu. Postupně se přihlásili dva mladí muži. Soukromý úředník a řeznický pomocník. Žena ubytovala oba a zprvu se zdálo, že straní více introvertnímu úředníkovi, postupně však nabyl v jejích sympatiích vrchu urostlý řezník. O nedělích vyráželi s kvartýrskou na vycházky.
Dům č.p. 1909 na rohu Trojické a Podskalské ulice, v němž se milostné drama odvíjelo
Avšak srdce žen je nestálé. Uplynulo jen několik týdnů, když se sympatie kvartýrské začaly znovu klonit na stranu úředníka. Alespoň to tak přišlo řeznickému pomocníkovi a ten se rozhodl své podezření prověřit. Šance se naskytla poslední únorový den roku 1902, kdy úředník ochořel a rozhodl se, že zůstane přes den doma, aby neduh vyležel.
Řezník tušil pletichu. A tak časně ráno, když kvartýrská mířila na trh, prohlásil, že ženu doprovodí. Pak bude prý sám pokračovat do práce. „Sotva se však rozešli, obrátil se pomocník a nejbližší cestou spěchal domů. Opatrně vstoupil do pokoje, kde úředník spal, a schoval se pod postel. Zanedlouho vrátila se kvartýrská z trhu a to, co v nejbližším okamžiku následovalo, podalo řezníkovi ukrytému pod postelí nezvratný důkaz, že plným právem může být žárlivý,“ pokračovaly ve svém líčení Národní listy.
„Já tě, chlape, rozpářu! Já z tebe nadělám klobásy!“ ozvalo se vzápětí zpod lůžka, odkud se nemotorně soukal řeznický pomocník, aby zaútočil na svého soka. Ten využil několika spásných okamžiků, během nichž se rozložitý pomocník zaklínil pod postelí, a tak, jak byl, tedy v nenutnějším spodním prádle, vyběhl z bytu, a poté i z domu, jen aby byl rozzuřenému řezníkovi, co nejdále.
Hostinec U Trajců ve Vyšehradské ulici. Řeznický pomocník i soukromý úředník zde jistě sedávali.
Na policejním komisařství pak prohlásil, že se do bytu za žádných okolností nevrátí, poněvadž by přišel o život. Jakou hrůzu v něm spolubydlící probouzel, dokládá fakt, že když se řeznický pomocník – světe div se, v přátelském doprovodu své bytné – objevil na stanici, prchl úředník do vedlejší místnosti a „celý poděšený prosil policejního komisaře Fahouna, aby ho chránil“.
Komisaři nezbylo než poslat jednoho ze strážníků, aby přinesl z inkriminovaného bytu v Trojické ulici šaty, do nichž by se mohl nebohý mladík převléknout a poté si hledat nové bydlení. A zatímco strážník skládal do vaku úředníkovi osobní věci, kráčel řeznický pomocník rozšafným krokem přes Karlovo náměstí zpět do Podskalí. Cvrlikající bytná cupitala vedle něj. Ano, od téhle chvíle ji bude mít jen pro sebe.
Na úvodní fotografii Trojická ulice v roce 1907. Autor Jan Kříženecký, sbírka AMP.
