Soumrak zájezdních hostinců. Pomatená žena rybáře a prorok povětrnosti.
Začněme v domě U Kuchyňků (ulice Karolíny Světlé 323/27). Stejnojmenný zájezdní hostinec zde sloužil obchodníkům, vozkům a vůbec návštěvníkům Prahy nejpozději od konce 18. století. Zmínku o něm najdeme v Jiráskově románu F. L. Věk. Autor zde píše: „…nedaleko za hospodou u Kuchyňků, v jejímž nádvoří stálo plno vozů“.
V únoru 1912 prodala dosavadní majitelka Adéla Busková dům U Kuchyňků za 120 000 korun Stanislavu a Barboře Nejedlým. V té době se už instituce zájezdních hostinců z českých krajů i samotné Prahy vytrácela. Dělo se tak v důsledku rozvoje železniční, později i automobilové dopravy.
Dům U Kuchyňků v ulici Karoliny Světlé
Budovy s rozlehlým dvorem a stájemi uzpůsobené pro ubytování velkého množství obchodníků a kočích, respektive uskladnění jejich zboží (často zde bývala ledovna, v níž se ukládaly potraviny) nahrazovala nová činžovní zástavba. Do dnešních dnů se tak v centru Prahy dochovalo jen několik takových objektů – shodou okolností dva v ulici Karoliny Světlé, dříve Poštovské. Jen nedaleko domu U Kuchyňků sloužil ještě na začátku dvacátého století zájezdní hostinec U Valšů (Karoliny Světlé 286/18).
Rohák U Valšů, kde bývala snad nejslavnější pražská zájezdní hospoda
Soupis zájezdních hostinců pořízený na jaře roku 1893 udává tyto v té době ještě existující i bývalé zájezdní hostince…
Na Staré Městě: U bílého lva v Platnéřské, U Karlových Varů v Rybné, U Štupartů na rohu Jakubské a Masné ulice. Žádný z těchto domů dnes již nestojí. Do roku 1875 se nacházel zájezdní hostinec také v Platýze (Národní třída 416/37).
Na Novém Městě: U tří kaprů Na Příkopě, U Helmů na rohu Vodičkovy a Lazarské, U Sýkorů na Karlově náměstí. Také zde platí, že žádný z uvedených domů dnes již neexistuje.
Největší koncentrace zájezdních hostinců se ovšem nacházela Na Poříčí. A to: U bílého beránka, U Perlenců, U Dědků, U zlatého bažanta, U Roškopovských, U zeleného stromu, U Vratislavů, U černého orla, U bílé boty, U císaře rakouského. Všechny jmenované domy byly na konci devatenáctého století, eventuelně na začátku století dvacátého zbořeny a nahrazeny novou zástavbou. Stejný osud postihl zájezdní hostince na Václavském náměstí: U Turků, Na košíku, U štočků, U zlaté husy, U Charousů a U Špinků.
Dvůr zájezdního hostince U Valšů
Na rohu Jindřišské a Bredovské (dnes Politických vězňů) stál zájezdní hostinec U modrého koně, o kus dál na Senovážném náměstí U tří dubů. Oba jsou minulostí.
Naopak na Malé Straně se dochovaly původní domy U zlaté lodi v Letenské ulici 118/1, U Černohorských na Újezdě 409/19, U Řetězového mostu (Vítězná 419/15), Na vápenici (Vítězná 420/18). Zbořen byl pouze dům a hostinec Na nové hospodě v ulici Pod Bruskou, respektive v ohybu Chotkovy ulice na Klárově.
S tím, jak zájezdní hostince postupně zanikaly, usazovali se v laciných bytech (zájezdní hostince připomínaly spíš nuzné noclehárny) chudí nájemníci, kteří zde prožívali své pohnuté, občas i bizarní příběhy. Ve zmíněném domě U Kuchyňků v ulici Karoliny Světlé žila na přelomu století jistá Anna Lacingrová. V úterý 6. února 1900 nahlásila přepadení. K tomu mělo dojít přímo v místnosti, kterou s manželem (živil se jako rybář na Vltavě) obývali. Neznámý muž zacpal ženě ústa šátkem a udeřil ji do hlavy, až omdlela. Když se probrala z bezvědomí přivolala sousedy a ti upozornili policii.
Na místo dorazil také lékař Fischl. Ženino líčení se mu zdálo zvláštní a ne příliš důvěryhodné. Oprávněně. Jak se záhy ukázalo, žena si přepadení vymyslela. A důvod? „Lancingrová trpí hysterií a pokládá výtvory své fantazie za skutečnost“, uvedl v policejní zprávě MUDr. Fischl.
Až do své smrti v roce 1912 žil U Kuchyňků také pražský „prorok povětrnosti“ Antonín Fiala. Svá meteorologická pozorování prováděl v kůlně na dvoře domu. Své poznatky poté zanesl na kartičky, které za pár drobných mincí prodával coby předpověď počasí na následující den po hostincích a nočních lokálech.
Muž, který dokázal „číst z mraků“. Prorok povětrnosti Antonín Fiala na snímku Zikmunda Reacha
Spisovatel Ignát Herrmann popsal Fialovy kartičky takto: „Jsou stručné, na malých čtverečcích papíru, psané tužkou modrou a červenou. Modrou oznamuje déšť, zimu a vítr, červenou teplo, slunečno, stálé počasí. Věc výborná, že každé jeho proroctví je modročervené, aby šel bezpečně, jak se říká. Nikdo mu nemůže vytýkati, že jim byl oklamán. Je-li zima – na lístku je modrá tužka; je-li teplo – však je tam také červená. Fiala je neomylný.“
Některé vpravdě univerzální Fialovy předpovědi, jak je rozdával, ale také nechával zveřejňovat v tisku, se dochovaly. Jedna z nich zní: „Stálé, pěkné počasí, místama proměnlivé, slunečno, místama pod mrakem. Místama přeháňky.“ Jiná: “Pošmourno, místy jasno, mlhavo, někde deštivo, slunečno, zamračeno, místama přeháňky, sychravo.“
Hlavní fotografie – Hostinec U Valšů, autor František Drtikol (z cyklu Dvory a dvorečky staré Prahy)