Tragický osud přejedeného fotbalisty. Počátky „hry na kopanou“ v Praze.

Fotbal to neměl ve svých počátcích v Praze snadné. Společenské a morální autority novému sportu nepřály. Zdál se jim neobvykle hrubý, až brutální, a fotbalovou pověst ještě zhoršilo, když v důsledku „hry na kopanou“ zemřel po zápase na Letenské pláni dvaadvacetiletý kupec Hans Skokhan.

„Usmrcen při závodu na kopanou.“ Pod tímto titulkem přinesly 16. listopadu 1897 Národní listy vskutku znepokojivý text. „Dva kluby sportsmanů se předvčírem v Praze setkaly při závodech na kopanou. Sport tento v Praze dosti pěstitelů nalezl, ač jest velmi namáhavým a také nebezpečným. Kolik tuctů zlomených noh a rukou již v oběť si vyžádal. A kdo měl příležitost nahlédnouti do ilustrací anglických listů, jež znázorňují zápolení při hře na kopanou, ten učinil si správný asi úsudek, pokládal-li zápas o míč za praobyčejnou rvačku.“

Tým pražských Němců – Deutscher FC Prag v roce 1904

V podobném duchu se neslo líčení konkurenční Národní politiky. „Nový sport hry na kopanou, jenž před časem byl k nám z Anglie zaveden, způsobil tu tak jako ve své vlasti celou řadu nehod a neštěstí. V Anglii nejsou vzácny případy, že při této nebezpečné hře zápasníci bývají těžce raněni neb že klesnou na hřišti mrtvi k zemi, a také v Praze zaznamenala denní kronika množství již nehod, při nichž účastníkům hry na kopanou byla žebra zpřerážena neb nohy a ruce zpřelámány. Případ však, kdy zápasník by zaplatil účastenství ve hře svým životem, přihodil se zde teprve tuto neděli.“

Pamatuj: Před zápasem dietu!

K čemu osudného listopadového dne došlo? Zápas mezi pražským Fussballklubem, tvořeným převážně pražskými německými studenty, a lipským Ballspielklubem začal krátce po obědě, konkrétně v jednu hodinu (tato skutečnost sehraje zásadní roli). „Na letenské pláni upraveno bylo závodiště, kolem něhož shromáždilo se značné množství sportumilovného obecenstva. Napětí diváků vzrůstalo zejména při partii, v níž sveden byl velmi tuhý zápas o míč mezi příslušníky obou závodících klubů. Divákům neušlo, že při těžké srážce jeden ze závodících v další hře náhle ustal,“ líčily Národní listy.

Dotyčným byl dvaadvacetiletý „krásný muž“ a „obratný sportsman“ Hans Skokhan, civilním povoláním kupec, kterého jeden z „pražských protivníků při zuřivém zápase kopl nedopatřením tak prudce kolenem do břicha, že nešťastný lipský sportsman skácel se, jak bleskem zabit k zemi.“

Z mdlob se ovšem rychle probral. S nemalou námahou doklopýtal za zástěnu, kde měl uložen svůj občanský oděv, převlékl se a odjel fiakrem do hotelu Modrá hvězda na rohu Příkopů a Hybernské ulice, kde byl tým lipských fotbalistů ubytován (dnes stojí na jeho místě budova České národní banky).

Tady se stav zraněného „zápasníka“ krátce zlepšil. Lipský obchodník podle svědectví personálu ještě hodinu poté, co byl z Letenské pláně do hotelu přepraven, popíjel víno i koňak a psal do Lipska „korespondenční lístky s obrázkovými pohledy na Prahu“ (první pohlednice, jež se v té době v Praze objevily).

Hotel Modrá Hvězda v ulici Na Příkopě, v němž nebohý kupec z Lipska během pobytu v Praze bydlel

Avšak k večeru se začal zdravotní stav mladíka zhoršovat. Celou noc jej sužovaly nesnesitelné bolesti, takže byl ráno převezen do Všeobecné nemocnice na Karlově náměstí. Poslední nadějí se zdála být operace, k níž se chystal přední pražský odborník – profesor Wőlfler. Ten ale označil stav „německého fotbalového zápasníka“ za beznadějný a nařídil, aby „byl umírající udržován při vědomí pomocí sherry a cognacu,“ popisoval poslední chvíle dvaadvacetiletého muže pražský tisk.

Lipský obchodník Hans Skokhan skonal 15. listopadu 1897 v jednu hodinu odpoledne. Rovných čtyřiadvacet hodin po začátku osudného zápasu na Letenské pláni. Jeho tělo bylo převezeno do patologického ústavu na Karlově. „Výsledek obdukce byl překvapivý. Ukázalo se totiž, že mocným kopnutím člena pražského Fussballklubu byla nešťastnému Skokhanovi nejen proražena pobřišnice, ale protrženo ve veliké délce i tenké střevo.“

Zároveň se objevila zásadní okolnost, která zranění předcházela: „Že se tak třeba sebeprudším úderem kolena státi mohlo, nutno přičíst hlavně neblahé skutečnosti, že se zápas odehrával záhy po polednách, tedy po obědě, při kterém Skokhan hojně pokrmů požil, takže žaludek i střeva byly značně naduřeny,“ referovali soudní lékaři, aby vzápětí vyvodili z tragického případu patřičné ponaučení. „Nešťastný případ nedělní musí být proto výstrahou kruhům sportovním, aby nepodnikaly podobné nebezpečné zápasy, jakým je hra na kopanou, záhy po hostinách a každý zápasník pak odvážil se ke hře, jen když zachoval po několik hodin přísnou dietu.“

Surovost kopáčských diváků

Obraz kopané coby kruté, až nelítostné hry, jež kazí mravní profil mládeže, se po této tragédii jen prohloubil. Avšak nový sport nalézal i četné zastánce. Učitel tělocviku z Brna J. Karásek v osvětovém časopise Výchova tělesná uvedl: „Žádná z her nemá tolik odpůrců jako kopaná, ačkoli ji mládež veškerá nejraději provádí a ač se při ní asi nestane tolik nehod jako při jiných zábavách mládeže, například při koupání a klouzání.“

Zároveň sílily hlasy volající po reformě nového sportu. Skepsi nevyvolávalo v tomto směru chování hráčů, nýbrž diváků. „Jest příkazem inteligence, odstraniti z kopané tlustou kůži surovosti. Pochybujeme však, že ojedinělé snahy tyto budou míti výsledku. Vždyť právě surovost a bezohlednost zápasů je to, co dobrých sedmdesát procent z tisíců diváků kopáčských na Letnou láká, a ti nebudou váhati opustiti kopanou, jakmile by jim tohoto zvráceného požitku neposkytovala“, zamýšlel se týdeník Český svět.

Studenti se během hodiny tělocviku seznamují s novým sportem – „hrou na kopanou“

Tak či onak, triumfální vzestup nového sportu nešlo zastavit. Každou neděli mířily na Letnou ze Starého i Nové Města, Josefova, Malé Strany i Hradčan stovky nadšených Pražanů a postupně se měnil také náhled tisku, takže Zlatá Praha, revue navýsost kulturní, holdující nejvyšším sférám umění, v březnu 1903 s uznáním líčila: „Kdyby hra kopaná nebyla k nám přinesena z Anglie, tu by každý musil říci, vida ji dnes hráti na Letné, že je naším národním sportem. Od nejmenších školáčků počínaje, až po studenty vysokých škol. Mnohý tatíček a matička volí procházku jen proto na Letnou, aby svého synka spatřili, jak hraje brankáře, neb jak počíná si jako obratný hráč v útoku. Nejzajímavější je podívaná právě na nejmenší drobotinu a hráče, kteří s mladickou vášní o goaly bojují. Píšeme zúmyslně goaly, neb angličtinu používají naši maličtí nadmíru, takže aut, off-side, hand a další výrazy anglické v těch nejnemožnějších překrouceninách možno zde slyšeti.“

Fotbal se definitivně ujal vlády nad Letenskou plání. Jestli jí kraluje dodnes, v době mobilních telefonů a počítačových her, je však velkou otázkou.