Zlodějka sýrů. Historka z Rabínské ulice.

V obchodě Josefa Vitáčka v Rabínské ulici (dnes Maiselově) se na jaře roku 1900 ztrácel sýr. „Příručí Těšínský bedlivě střežil prsty kupců, ale milovníka sýra ne a ne přistihnout. Konečně připadl na znamenitou myšlenku. Nalíčil na pult cihlu smetanového sýra a přivázal k ní zvoneček, aby svým pronikavým zvukem prozradil toho, kdo by na sýr sáhl,“ líčila Národní politika.

Poté Augustín Těšínský už jen společně s učedníkem čekal, kdo v nastražené pasti uvízne. Několik dní se nic nedělo. Až ve středu 21. března vstoupila do obchodu nedaleko bydlící dělnice Marie N., aby nakoupila věci potřebné do domácnosti. „Když zaplatila odešli příručí i učedník do vedlejší místnosti a dělnice si skládala věci do košíku. Oba mládenci si hleděli svého, ale přitom bedlivě naslouchali, zda se nalíčený zvonek neozve. A skutečně! Cilink–Cilink! hlásil se zvoneček a příručí s učedníkem vběhli hned do krámu.“

Rabínská ulice v Páté čtvrti (Josefově) na akvarelu Václava Jansy z roku 1898

Cihla sýra, k níž byl zvoneček přivázán ležela na svém místě. Zato paní Marie už v krámě nebyla. Augustín Těšínský vykročil na ulici a zuřivě se rozhlížel. Domnělou zlodějku sýrů zahlédl, jak vstupuje do krámu hokynáře Urbana.

Rozběhl se za ní. Uvnitř krámu ji popadl za kabát a před vyjevenými sousedy, kteří tu nakupovali, žádal peníze za čtyři cihly sýra, jež se z krámu v minulosti ztratily. „Jen tu poslední jste nevzala, protože jste se lekla zvonku“, hřímal příručí.

To ovšem paní N. rozhodně odmítla s tím, že se nyní cihly sýra nechtěně dotkla, když si položila tašku na pult, aby do ní naskládala zakoupené zboží. To je ale vše. A za tu drzost, že jí před sousedy v krámě zostudil Těšínský zaplatí.

Paní Marie prodavače zažalovala pro urážku na cti. Jednání zemského soudu řídil 4. dubna tajemník Weiss a Těšínský musel – tváří v tvář přísné právnické logice – připustit, že sama skutečnost, že se Marie N. dotkla sýra a rozpohybovala tak nastražený zvonek, ještě neznamená, že odcizila předchozí čtyři cihly sýra. Mohla tak totiž opravdu učinit omylem, jak tvrdila.

Augustín Těšínský se poté Marii N. se skřípěním zubů omluvil a ta žalobu stáhla. Faktem ale je, že z hokynářství Josefa Vitáčka se od té doby už nikdy žádný sýr neztratil.

Z pobytového archu důvtipného obchodníka Augustína Těšínského se dozvíme, že bydlel na začátku 20. století v Masné a Benediktské ulici